Jeremiáš prorok: 1. Osobnost a učení. Jeremiáš byl synem kněze Helkiáše z Anatot, malé vesničky nedaleko Jerusalema, kam kdysi král Šalomoun vypověděl kněze Ebiatara, prvního kněze Davidova [
1Kgs 2:26 -
1Kgs 2:27], a kde byla uctívána bohyně Anát, královna nebes, jež tu patrně měla i prastarou svatyni [sr. polemiku Jeremiášovu proti „tvoru nebeskému" Jr 44]. Snad byl tedy potomkem kněžské rodiny, jež odvozovala svůj původ od Mojžíše a chovala starou rodovou tradici po Davidovi a jeho hrdinských činech [
Jer 1:5]. Nadto Jeremiáš vyšel z trpící a mučednické církve. Narodil se právě v době, kdy Manasses [689-642 př. Kr.] pronásledoval proroky a všecky jejich stoupence. Takové pronásledování přispívá ke zvroucnění náboženského přesvědčení.
Jeremiáš byl povolán za proroka v raném mládí asi r. 627, aby »bořil a kazil, plenil a hubil, stavěl a štěpoval [
Jer 1:4 -
Jer 1:10; sr. 25,
15-25]. Byl to těžký úkol, tím těžší, že mu bylo jíti životem osamocen, aby se mohl plně věnovati svému povolání [16,1—8]. Oddává se však tak plně svému úkolu, že Boží nepřátele považuje za svoje nepřátele, z čehož ovšem pro něj vyrůstají mnohé těžké vnitřní zápasy [sr. 12,3; 11,20-23; 15,15; 20,12]. Se svým lidem prožívá jeho tragedii, když už předtím viděl a prožíval hrůzu přicházejících dnů [4,19; 9,1]. Ozývají se v něm i motivy mesiášské, známé též z
Isa 53:7 [
Jer 11:19]. Nedivíme se, že se mesiášská úzkost proměnila v přímluvnou modlitbu za lid a národ [Jr 14]. Je to nový rys u proroků: dříve byli především kazatelé soudu a pokání; Jeremiáš i horlivý přímluvce [
Jer 15:1; sr. 14,11; 7,16].
Jeremiáš zvěstuje zkázu jerusalemského chrámu. Uvážíme-li, že to bylo v době, kdy se prováděla státní reforma podle knihy Zákona, nalezené r. 622, pochopíme, jak odvážné to bylo proroctví [7,14]. Sám Bůh zničí svůj chrám! Jeremiáš chtěl tím naznačit, že reforma nesmí zůstat u povrchu, u obřadů a obětí [14,10-12], a vybízí k poslušnosti [7, 4-7; 8,7—9], Teprve v posledních dnech bude vystavěn nový chrám, v němž nebude připomínána truhla úmluvy [3,16]. To znamenalo, že Bůh nežádá především formalistickou bohoslužbu, nýbrž proměnu srdce [4,4; sr. 6,10], čistotu ledví. Hřích mu není jen přechodným poblouzněním, klopýtnutím, ale vychází z převrácenosti srdce« [Bič II, 237]. Od Jeremiáše pochází také výraz, že Bůh zkouší srdce a ledví [11,20; 17,10; 20,12] každého jednotlivce. Na věrnosti Rechabitských kárá nevěrnost a neposlušnost svého národa [35]. J. také docela jasně ukazuje, že pohanští bohové nejsou skutečné bytosti, nýbrž výtvory fantasie [2,11; 16,20]. Běda proto Izraeli, že opouští Hospodina a slouží jim! Přijde však doba, kdy Bůh uzavře s národem novou smlouvu [24,7; 31,31-34; 32,39n], kdy napíše svůj zákon do srdcí jeho příslušníků. Pak přijdou k Bohu všickni národové země [16, 19-20; 12,14-16]. Každý člověk se stane dítětem Božím. Neboť Bůh není jen Bohem jednoho národa, nýbrž Bohem celého světa a tedy i každého jednotlivce.
2. Vnější osudy. O místě jeho povolání se nereferuje. Ale pronásledování, o němž viz 11,18—12,6, ho přimělo k tomu, aby se usadil v Jerusalemě. Ve světových dějinách se mezitím připravují veliké převraty. Od r. 612 spěje Assyrská velmoc nezadržitelně k svému zániku pod spojenými útoky Médů a Kaldejských. Egyptský faraón Necho si chtěl zajistiti podíl na rozpadávající se říši Assyrské. S mohutným vojskem vytáhl do pole. Joziáš se mu postavil na odpor u Megiddo a byl na hlavu poražen. Na smrtelné zranění zemřel. To byla těžká rána pro pobožné v Izraeli, zvl. když Joakim, nástupce a syn Joziášův, začal opět jako jeho praděd Manasses pronásledovat proroky. Jednoho z nich [Uriáše] dal popraviti [
Jer 26:20 -
Jer 26:23]. I Jeremiáš byl ve stálém nebezpečí. Přesto vystoupil s neohroženým kázáním, že chrám i město budou zbořeny, nenastane-li v národě náboženský obrat. Lid i knížata žádala smrt nepříjemného kazatele. Jen stěží unikl, ale vstup do chrámu a kázání v něm byly mu zakázány [Jr 26; 36,5].
R. 606 padlo Ninive a s ním zmizela říše Assyrská. Mladý babylonský princ Nabuchodonozor vytáhl proti faraónovi egyptskému. U Karchemiše došlo k bitvě, v níž byl farao Necho poražen. Celá země až po egyptské hranice připadla říši babylonské. V té době patrně dostal Jeremiáš rozkaz od Boha, aby svoje řeči sepsal v knihu [36,2]. Výsledkem tohoto rozkazu bylo proroctví, končící velkolepým viděním Božího soudu nad všemi národy světa [
Jer 25:15n]. I Joakim poznal vážnost situace: vypsal všeobecný půst. J. při této příležitosti dal předčítati v chrámě svoje proroctví od svého přítele a žáka Barucha. I král si dal knihu předčítati, ale rozřezal ji a hodil do ohně. Vydal zatykač na J. i Bárucha, ježto proti jeho politice radili k pokojnému podrobení se babylonskému králi. J. i Baruch se ukryli [36,9—26] a na odbojný Jerusalem přišel soud, který sice už Joakim nezažil, zato však jeho syn a nástupce Jojachin odpykal odbojnost otcovu deportací do Babylona. S ním bylo odvedeno 10.000 nejváženějších lidí. Nad zůstatkem národa byl ustanoven třetí syn Joziášův.Sedechiáš [
2Kgs 24:1 -
2Kgs 24:17] r. 597.
Byl to muž podobný Joziášovi. Vážil si proroků a byl by rád poslechl jejich rady, kdyby nebylo mínění lidu, podníceného vládnoucí stranou, odvolávající se snad na Izaiáše, jenž — arci za jiné situace - prohlašoval, že Jerusalem a chrám nemohou býti zničeny. R. 593 se sešli zástupci malých národů v Jerusalemě, aby se poradili o vzpouře proti Nabuchodonozorovi. Jeremiáš se náhle objevil mezi nimi se jhem na šíji, aby naznačil, že je vůlí Boží, aby se národové takto podrobili babylonskému králi. Přes odpor Chananiášův [Jr 27-28] z porad sešlo. J-ovi se připisuje také zásah i mezi židovskými exulanty v Babylóně, kteří spoléhali na brzký pád babylonské. říše. [Jr 29].
Pět let nato vzepřel se Sedechiáš v důvěře na egyptskou pomoc proti Babylonu přes výstrahy Jeremiášovy [21,1-10]. Jerusalem byl obležen, ale když došla zpráva, že se blíží egyptské vojsko, odtáhl Nabuchodonozor aspoň na čas. Jerusalemští začali jásat, přesto, že prorok J. hrozil soudem pro nedodržení slova [
Jer 34:13 -
Jer 34:22]. Prorok byl uvržen do cisterny pod záminkou, že chtěl uprchnout ke Kaldejským [37,12—16], později vysvobozen Sedechiášem, znovu však uvržen do cisterny a vysvobozen Ebedmelechem [38,1-28], ale jeho proroctví se vyplnilo. 9. července 586 bylo Jerusalema dobyto, Sedechiášovi synové před očima otcovýma popraveni, Sedechiáš oslepen a v okovech odvlečen do Babylona, chrám i město vypleněno a zničeno a všecko zámožnější obyvatelstvo odvlečeno do zajetí. J-ovi bylo ponecháno na vůli, chce-li odejít do Babylona nebo zůstat ve vlasti. Když se rozhodl zůstat, byl dán pod ochranu Godoliáše, kterého Nabuchodonozor ustanovil za vládce nad Judstvem [39,11-14; 40,1-6]. Jeremiáš prorokoval nad troskami Jerusalema, že Bůh uzavře novou smlouvu s Izraelem [Jr 31]. Ale Godoliáš byl zavražděn několika fanatiky a Jeremiáš odvlečen někam k Egyptu [
Jer 43:5 -
Jer 43:7]. J. tedy působil celkem 41 let za krále Joziáše, Joachaza, Joakima, Joachina a Sedechiáše. V pozdním židovstvu se stal J. oblíbenou prorockou postavou, obklopenou legendami o tom, jak zachránil a ukryl chrámové nádobí i s truhlou úmluvy, jak byl ukamenován, jak se zjevil Judovi Makabejskému a p. Na tradici o kamenování navazují snad nz místa
Matt 23:37;
Heb 11:37. Výslovně sej. připomíná v
Matt 2:17 [
Jer 31:15] a
Matt 16:14, kde je J. zařazen s Janem Křtitelem a Eliášem mezi očekávané předchůdce Mesiášovy. Nejdůležitější však je, že celý NZ navazuje na
Jer 31:31 -
Jer 31:34, když vidí v Ježíši Kristu uskutečněnou novou smlouvu, a na proroctví o Mesiáši
Jer 23:5 -
Jer 23:8 ;
Jer 30:4 -
Jer 30:11 ;
Jer 33:14 -
Jer 33:26.
3. Kniha proroctví J., obsahující v hebr. textu 52 kapitol, měla podivné osudy, jež vysvětlují jeji ráz. První část byla spálena a znovu nadiktována Báruchovi [nepsal ji tedy prorok sám!] a rozšířena o nové výpovědi [36, 4-23.32]. Jednotlivé části knihy byly přemisťovány a spojovány v perikopy podle potřeby bohoslužebné. Je to patrné zvl. na textu v LXX, který se značně liší od hebr. textu jak pořadím, tak výpustkami. Chybí v něm na př 33,14-26; 39,4-13; 51,44-49; 52,27-30. Patrně hebr. text v době překladu do řečtiny [LXX] nebyl ještě ustálen. Bič III, 208 připomíná, že v době J. žil ještě jiný prorok, Uriáš [26,20-23], jehož proroctví se snadno mohla také dostat do knihy J., ježto prorokoval »v táž slova jako Jeremiáš«. Obsah knihy můžeme rozvrhnouti takto:
I. Velká. kniha. soudu:. kap.. 1-20; 25 s částmi 46 až 51.
II. Soud nad pastýři. [králem, kněžími a proroky] kap. 21-23.
III. Pozdější připomenutí Jeremiášova 12,7-17; 13,24; 27-29 a 35.
IV. Malá kniha útěchy, kap. 30-33 z dru hého obležení.
V. Báruchovy vzpomínky na Jeremiáše:
a]před pádem Jerusalema, kap. 26; 36; 34; 37-39 s 21,1-10;
b] po pádu Jerusalema, kap. 40-44;
c] Báruchova osobní poznámka, kap. 45.
VI. Sbírka proroctví proti cizím národům;
a] kap. 46-49; 51,59-64 proti Egyptu;
b] proti ostatním 25,13n;
c] proti Babylonu 50n.
VII. Historický přídavek kap. 52 [téměř shodná s
2Kgs 24:18 -
2Kgs 25:30].
Časově se pokoušejí někteří odborníci roztříditi knihu takto:
V době Joziášové [31 let]
v 13. roce jeho vlády. kap. 1.
mezi 13. a 31. rokem. kap.. 2—6, snad. 7-12; 14-20.
V době Joakimově. [11 let]
na počátku kap. 26; snad 22,1—19.
ve 4. roce kap.. 25;. 36;. 45;. 46,
1-12.
po 4. roce kap. 35.
V době Joachinově [3 měsíce]
snad 22,20-30; kap. 13.
V době Sedechiásově [11 let]
na počátku kap. 24; 49,34-39
ve 4. roce 27-28; 51,59-64
nemožno datovat 21; 29
v době obléhání 34
obléhání přerušeno. 37
Jeremiáš hlídán 32; 33; 38; 39,15-18
Po pádu Jerusalema. 39,1-14; 40,1-43,7. VEgyptě[?] 43,8-13; 44.
Nedatovatelné 23;. 30;. 31;. 45;. 46,
13-48,47; 49,1-51,58. Přídavek 52.